Koncentrační tábor byl založen roku 1940 v nehostinném bažinatém místě poblíž historického města Osvětim v místech bývalé jezdecké kasárny. Na počátku nebylo důvodem vzniku masové vyhlazování, ale potřeba uvěznění velkého počtu Poláků. Roku 1941 však začala realizace plánu „konečného řešení židovské otázky“, tedy definitivní likvidace židovské rasy. Proto byl u nedaleké vsi vybudován tábor Březinka s plynovými komorami a spalovacími pecemi.
Postupně jsme ve dvou skupinách procházeli rozsáhlým areálem a prostory táborových baráků, naslouchali jsme zasvěcenému a emotivnímu výkladu našich průvodců a se smutkem v očích jsme míjeli vitríny s hromadami bot, kufrů, hrnců a misek, vlasů i dětského oblečení. V tichém procesí jsme uctili památku 6 milionů obětí, které podlehly nesmyslnému mučení a vraždění. O holocaustu jsme již mnohé věděli z výuky dějepisu, ale očitá zkušenost překonala všechna vyprávění a historické informace. Uvědomili jsme si, jak křehká je hranice mezi životem a smrtí a jak málo nám vlastně stačí ke štěstí. Uctili jsme místa, kde končil život mnoha nevinných a kde člověk musí přemýšlet o minulosti s pietou a do budoucnosti doufat, že něco tak hrůzného, jako byl holocaust, se již nikdy nebude opakovat.
